Garáž
adresa: Burešov ev. č. 2354, Garáže Burešov Zlín
kurátor: Helena Ťapajnová, Filip Kartousek a Vojtěch Skácel
telefon: +420 604 479 907
email: vojtechskacel@email.cz
www: http://www.galeriegaraz.cz
otevírací doba: dle domluvy po telefonu
vznik galerie: 01.10.2012
Galerie Garáž - GAG vznikla v říjnu roku 2012 ve Zlíně. Jejími iniciátory jsou Helena Ťapajnová, Filip Kartousek a Vojtěch Skácel. Vojtěch Skácel studoval na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ateliéru intermédiálního umění u Petra Lysáčka a na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně v Ateliéru environmentu u Vladimíra Merty a Mariana Pally. Helena Ťapajnová studovala na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně v Ateliéru designu skla u Petra Stanického. GAG je spíše uměleckým projektem než výstavní institucí. Je soustředěna na neopakovatelnost jednotlivých vernisážových akci - ČINů, odehrávající se v jeden čas a na jednom místě. Jejich záznamy zde. GAG je jedinou nezávislou galerií v Zlíně. GAG má zajímavou tiskovou produkci - plakáty, katalogy atd.
Lenka Sýkorová
Garáž jako autentický čin
Slovo „garáž“ pochází ze severofrancouzského slova „garer“-postarat se, které je germánského původu „biwaron“, z čehož je poté odvozeno anglické „beware“- chránit. Garáž má tedy v původním slova smyslu něco obstarávat, má se o něco starat. Heidegger ve svém Bytí a čas hovoří o tom, že „starost“ je základním smyslem bytí pobytu, tedy smyslem naší existence. V tomto kontextu by člověk neměl jen být, ale o svou existenci se také určitým způsobem starat. Garáž-obstarávání, se tedy stává jedním z nejvlastnějších rozměrů existence. Otázkou zůstává, o co se může Galerie Garáž starat ve městě Zlín, ve městě průkopnických architektů minulosti a transastrálních architektek přítomnosti. Odpověď si opět můžeme vypůjčit z Heideggerova Bytí a čas. Podle něj Starost o existenci můžeme směřovat dvěma různými směry a to směrem autentickým- autentické bytí a neautentickým- neautentické bytí. Neautentické bytí je pro Heideggera spojeno s průměrností, s odcizením, s lhostejností, s „řečmi“, kterými se uniká od vlastní konečnosti, od smrti, k banalizování k uhýbání, k anonymitě. Na straně druhé autentické bytí se vyznačuje přijetím své konečnosti, své smrtelnosti. V tomto přijetí spatřuje Heidegger smíření a to otvírá existenci jedince jeho nejvlastnější možnost být. Pokud se vrátíme k otázce, o co se může Galerie Garáž ve městě Zlín starat, myslím, že právě o onu autenticitu. Ano Galerie Garáž je autentická, neboť nevznikla z potřeby unikat k lhostejným „řečem“ nebo z potřeby zisku nějakého kapitálu, ale naopak vznikla z potřeby V. Skácelaa jeho přátel mluvit k věci, neuhýbat, činit, starat se a zemřít.
Ke všemu tomu navíc svými ČINY poukazuje a reflektuje právě ony „řeči“ neautentického bytí, které lhostejností uniká před konečností, před smrtí k anonymitě tím, že se ukrývá do „davu“. Je to bytí, kterému dnes díky masové kultuře a konzumu propadá nemalá část společnosti. Garáž se snaží tuto neautenticitu určitým způsobem reflektovat, zpracovat ji a tím si od ní vytvořit distanc. Stačí se podívat na některé názvy výstav, které se zde uČINily:Čekání na kokota, Od lopaty ke kompjutru, Smrt krásných sumců, Ve středu si honím…. Ano dnešní neautentický svět již vskutku nečeká na Godota, ale na kokota a na to je nutné upozornit a to je také nutné zpracovat. Občasné provokativní akce tak vytváří prostor pro společenskou reflexi, pro případné zamyšlení, či případnou protiakci. Tímto Garáž přesahuje prostor uměleckého estetična do prostoru veřejného, sociálního. Její původní existenciální funkce obstarávání autenticity se tímto rozšiřuje také na funkci sociálně- kritickou a jak tvrdí mnozí současní sociologové sociální kritika je jedinou možností určité reanimace nebo katarze současného globálního kapitalismu.
Jak však již bylo řečeno, Garáž nejenže poukazuje na neautenticitu, ale hlavně je sama autentická. Heidegger hovoří o tom, že aktu přijetí autenticity, tedy vlastní smrtelnosti, předchází něco, co označuje „Vyklonění do Ničeho“. Toto vyklonění spojuje se zkušeností naprosté prázdnoty, úplného dna nebo radikální úzkostí. Tomuto aktu tak předchází naprostá ztráta smyslu existence, naprosté vyprázdnění. I tento moment můžeme v Galerii Garáž nalézt. Z mé vlastní zkušenosti mohu říct, že po návštěvě výstavy ve Středu si honím, po pár panácích slivovice a autentické procházce okolo podzimních zahrad a okolo domova důchodců nedaleko Galerie, tato zkušenost naprosté prázdnoty a „Vyklonění se do ničeho“ skutečně přichází.
Jednodušeřečeno: Galerie Garáž poukazuje na neautenticitu současného společenského diskurzu, k tomu sama „obstarává“ autenticitu Zlína, a také je zároveň schopna náhodného návštěvníka k autenticitě jeho existence přinést či navést. Tyto a mnohé další důvody dělají podle mého názoru z této Galerie výjimečné místo, kterých je v neautentickém prostředí Zlína /a nejen Zlína/ potřeba více.
Filip Machač