1. Snažíte se ve své galerii eliminovat kurátorský aspekt?
Nesnažím. Umělce jsem doposud vybíral s ohledem na několik věcí. Chtěl jsem, aby jejich předchozí dílo pracovalo buď s tématikou smrti, normalizace nebo aby umělci projevovali schopnost pracovat s kontextem místa a situací. Galerie Na shledanou se nachází na hřbitově, ve smuteční síni podle arch. návrhu z konce osmdesátých let. Budova, lokalita a kontext je určující pro její výstavní program. Další hledisko: dát prostor začínajícím nebo naopak opomenutým autorům a současně vybirat i ty, kteří mají na české scéně výrazné místo. Rozhoduje i to, zda dotyčné umělce znám a cítím se s nimi dobře nebo naopak rozhoduje má chuť poznat ty, které znám málo nebo vůbec. Další: schopnost malovat po zdech.
2. Jaká je vaše koncepce galerie?
Zaměření galerie vychází z místních podmínek. Galerie se nachází na hřbitově v třítisícovém jihočeském městě Volyně v podhůří Šumavy, smuteční síň je v majetku města, které ji pronajalo muzeu. Místní zastupitelé galerii podporují. Budova smuteční síně je více než dvacet let nevyužívaným, přesto veřejností sledovaným prostorem. Stavěla se koncem 80. let minulého století v Akci Zet, řada lidí je s ní proto spojena srdcem a mozoly, pro jiné je to odporná bedna symbolizující nevydařený konec komunistické éry. Snaha vytvořit kolumbárium selhává pro nedostatek peněz v městském rozpočtu. S místními obyvateli komunikuje velmi dobře muzeum, které je zřizovatelem galerie, děláme společně doprovodné programy a snažíme se o mediální propagaci. Kromě toho velkou část “práce” udělá samotný umělec, který na místě tvoří a komunikuje se zvídavými návštěvníky.
3. Víte o nějaké podobně zaměřené galerii na současné umění v zahraničí, kterou také provozují umělci a její činnost se pohybuje v neziskovém sektoru? Napište mi, prosím, na ni webový odkaz a email. Vyberte jen jednu galerii.
Bohužel neznám. Ani mi vlastně není jasné co znamená u galerií "činnost se pohybuje v neziskovém sektoru". Jestli je tím míněno angažované dobrovolnictví, které je skoro vlastní celé oblasti kultury nebo schopnost čerpat granty a přerozdělovat je anebo přímo neziskový sektor?
Jan Freiberg, 14. 8. 2011
Odpověď na otázku vyplývající ze 3 odpovědi.
Neziskovým sektorem myslím nekomerční sektor. Nebudu se rozepisovat, že u nás trh se současným umění nefunguje úplně podle západních vzorů a lze spíše mluvit o jeho neexistenci. Na neziskový sektor jsou z mého pohledu navázány občanská sdružení, grantová politika a mechanismy finančních žádostí na podporu neziskových kulturních projektů. Snažím se sledovat právě ten fenomén, který je typický pro české prostředí, a tím je entuziasmus, který je pro všechny mnou sledované projekty důležitý. Neziskovým sektorem míním současnou českou kulturní situaci, jež vytváří z organizátorů uměleckých akcí angažované dobrovolníky. Což samozřejmě vyplývá z faktu, že žijeme v zemi, kde se na kulturu dává 0,5% z veřejného rozpočtu, tak je jasné, že granty se mnohdy pohybují v tak malých částkách, že pokryjí jen nejnutnější provozní náklady, nemluvě o honorářích. Vést galerii bez jakékoliv finanční podpory, by si mohli dovolit jen lidé, kteří mají vysoké vedlejší příjmy. A touto kategorií nejsou mladí začínající výtvarníci. Současně sleduji situaci, že u nás skoro z těchto důvodů neexistují "nezávislý kurátoři", kteří by vycházeli ze studií klasických oborů dějiny umění nebo kulturologie na FF či nově z kurátorských studií VŠUP v Praze a FUD UJEP v Ústí nad Labem, kteří by byli schopni se jako kurátoři z pohledu svobodného povolání uživit. A tak se šance ujímají mladí umělci, kteří k provozování galerií přistupují především z hlediska tvůrčího experimentu, kterému je vlastní neziskovost. A tyto projevy sleduje projekt Action Galleries.
Lenka Sýkorová, 15. 08. 2011