Snažíš se ve své galerii eliminovat kurátorský aspekt, když se nachází v bytě a není to tzv. "tradiční" výstavní prostor?
S autory se snažíme pracovat na co nejosobnější bázi. Chceme, aby se vnitřně sžili se skutečností, že vstupují do soukromí a cítili se v něm dobře. Mimochodem také to ovlivňuje některé aspekty provedení výstav. Prozatím jsme z toho ovšem nečinili jejich tématický rámec. Přišel by nám příliš uzavřený a nátlakový. Kurátorský aspekt se nesnažíme eliminovat, ale přenést z roviny profesně-komisní do roviny vztahu mezi hostiteli a hostem. Hostitelé mají velkou zodpovědnost za pohodlí hosta i za maximální péči o spokojenost s jeho uměleckým výkonem. Jedná se totiž o spojité nádoby. Myslím, že jsme oba schopní teoreticky reflektovat projekt v různých fázích jeho realizace. Ponecháváme autorovi svobodu v tom, jak k výstavě přistoupí, snažíme se ale debatovat různé ideové a estetické vlastnosti jeho návrhu a praktická omezení vyplývající z charakteru míst
Jaká je tvoje koncepce galerie?
Vycházíme ze skutečnosti, že pro jednoho z nás – profesionálního kurátora – je Zutý Mánes jakousi hraniční zónou mezi jeho zaměstnáním a soukromým životem, a pro druhého platformou, na které může skrze práci někoho jiného upozorňovat na hodnoty, které coby umělec sám vyznává. Autory proto vybíráme s ohledem naše osobní sympatie k jejich tvorbě. Od počátku zohledňujeme i komunitně-lokální rozměr aktivity. Část pozvaných proto měla něco do činění s jižními Čechami. Zatím jsme ale nevystavovali místního autora, pouze Petru Herotovou jsme se její výstavou snažili představit po jejím přestěhování z Moravy do Týna nad Vltavou.
Individuální vkus obou kurátorů se vzájemné protíná. Skrze tuto společnou množinu lze sledovat i „tvar“ naší dramaturgie. Z velkého odstupu se může jevit jako dost pluralitní, postupným zoomováním vyvstává matice, v jejímž rámci je všechno stále o tomtéž. Kvůli jeho popisu bychom v první řadě (zne)užili pojem romantický konceptualismus. Zutý Mánes je pro nás také místem, kde můžeme uvažovat o současném malířství. Uvažovali jsme o něm vždycky, protože tak to bývá, když se přátelí malíř s kurátorem. I v tom hraje roli určitý romantismus, aniž by to zákonitě mělo znamenat návraty k určitým formám z minulosti, ale spíše uvažování o aktualizaci a redefinici romantického prožívání světa. Také takto podané je to dost široké vymezení, které zpřesníme snad až dalšími výstavami. Při jejich frekvenci (v současné chvíli Jan Šerých chystá pátou) to bude trvat tak dlouho, že zatím všechny přestaneme zajímat.
Víš o nějaké podobně zaměřené galerii na současné umění v zahraničí, kterou také provozují umělci a její činnost je nezisková? Napiš mi, prosím, na ni webový odkaz a email. Vyber jen jednu galerii.
Zatím jsme nehledali obdobné modely výstavní praxe v zahraničí. S ohledem na výše uvedené záměry galerie to nepovažujeme za prioritu. Nemyslíme si, že jsme v tomto vesmíru sami, nevytváříme koncept ohromující (domnělou) jedinečností, naší ambicí je zesílit prožitek kontaktu s uměním nestandardní soukromo-veřejnou událostí. Do jisté míry je tedy orientován na lokální prostředí. Chceme deklarovat určitou samozřejmost a „normálnost“ takových aktivit a minimalizovat distanci, která často vzniká mezi návštěvníky a umělcem. Tato „dostředná“ strategie je míjí s potřebou vyhledávat „vzdálené příbuzné“. Obdobné „civilizace“ tam v okolním vesmíru určitě existují, ale my víme, co děláme a co jsou naše limity, takže nás vesmír nepřitahuje.
Jaké máš finanční náklady s galerijním provozem a jak získáváš finance na její provoz?
Důraz kladený na význam soukromé iniciativy jako principu produkce a sdílení kulturních statků by se problematizoval (stal se diskutabilním) zajišťováním financí z veřejných zdrojů. Cestovné/transport a pohoštění na akci hradíme sami. Noclehy vystavujícím poskytujeme v jiném z bytů domu. Výstava náš přijde na 1 – 3 tisíce korun.
Jiří Ptáček
1. 11. 2012